Srpen 68 a smutný konec jedné lásky
A protože optimismus předcházející tomuto datu jsem prožíval naplněn i normálními starostmi, chci se o svůj příběh podělit.
"Pražské jaro" byla už spíše mediální bublina, ale skutečné uvolnění předcházelo dobré tři čtyři roky zpět. A ty jsem prožíval na prázdninách v SRN /moje rodina pocházela z odsunu a měl jsem tam tudíž spoustu příbuzných/. Rok 68 jsem tedy vynechal a odjel jsem do Varšavy, kde jsem měl známost, se kterou jsem si již dva roky dopisoval. Fakt je, že moje přítomnost v Polsku byla určitou atrakcí pro ty, co sledovali vývoj u nás, ale já měl jiné starosti.
Tak se stalo 14.7.68, já byl v łazienkovském parku, za zády pomník Chopina, při pohledu na ministerstvo zahraničí nebývalý ruch, jedna Čajka za druhou (i Brežněva jsem měl "na dostřel", ale tehdy nebyly bezpečnostní předpisy zdaleka takové, jako dnes). Byla to schůzka o nás bez nás, ale já tam byl, v kraťasech a vietnamkách a po svém boku jsem měl krásnou Varšavanku. Jako kuriozitu jsme brali, že když jsem psal domů do Brna, tak na obálce byla razítka Warszawa - Berlin - Praha. Závod míru se v ten měsíc určitě nekonal, ale kontroly ano.
Bydlel jsem u Iwony až do poloviny srpna a když jsem se 19. vracel domů, byl podivný hukot na hranicích, kde jsme se zdrželi přes hodinu, ale pořád jsem tomu nevěnoval pozornost, až když následovala příští noc. Máti nás probudila po telefonátu v půl čtvrté ráno slovy "Ty k.. nás obsadily" (vím, že bych mohl ten expresívní výraz napsat, protože odpovídal tehdejší atmosféře, ale já jej nepoužívám, ač se dostal i do názvu filmu). Byli jsme tou zprávou tak vyvedeni nebo spíše ztuhlí, že jsem se chtěl přesvědčit na vlastní oči, protože jsme bydleli u kasáren, když jsem je uviděl. Ještě zblblý z té jazykové proměny jsem na jednoho vybafl "Skąd Ty jesteś?". Nevím, kdo byl víc překvapený, když jsem si svoji chybu uvědomil a on odpověděl rovněž polsky "Ja jestem z Litwy." To byl můj první okupant.
Následovaly překotné události jako nakupování, ale hlavně, protože matka pracovala v tiskárně a rotačky jely naplno, tak jsem se zapojil do distribuce letáků. Měl jsem dokonce takovou drzost, že jsem vlezl do obležené vojenské akademie a tam rozdával poctivě sovětským vojákům. Celkem mi to šlo, až v prvním patře jsem se znelíbil nějakému oficírovi, kterému jeden nestačil a když ani další, vrazil jsem mu do ruky celý pakl a protože umím běhat přes čtyři schody, v mžiku jsem byl venku, kde mne pohltil dav. Od té doby jsem si začal dávat pozor i na ulici a letáky raději vyhazoval z jedoucí tramvaje. Ano, viděl jsem skupinu mladých, kteří se postavili s praporem do cesty tanku jedoucímu po Leninové, ale nervy se udržely na obou stranách, tak to bylo podstatně klidnější, než co následovalo o rok později.
Po prázdninách jsem jel do Mariánek a nějaký Polák v Praze na nádraží po mně mámil pas (s ještě platným vízem do NSR), ale nepochodil. Následně jsem byl ale ve vlaku vyveden cestujícím v kupé ze své naivity, že si vyvzdorujem změnu, na to probuzení do nové "reality" nezapomenu.
Ptáte se, jak to dopadlo s onou polskou dívkou? Iwonu už jsem nikdy neviděl, protože pošta přestala chodit i přes Berlín, nejspíš ji stopili již v Praze.
Aleš Kubíček
Angelo - Niemals
Když jsem kdysi před 50 lety doma našel knihu Bertolta Brechta Der schoß ist fruchtbar noch (klín ještě rodí), myslel jsem si koho to 20 let po válce ještě může zajímat? Mýlil jsem se, oni si počkali a dnes mají ty nejpovolanější
Aleš Kubíček
?????? ??´?????
Noire vendredi, schwarzer Freitag, já tomu rozumím, ale nechápu to. Pomalu od dušiček to na nás řve nejenom zelený skřet.
Aleš Kubíček
Páni pitomci
Ne, to neoslovuji naše politiky a poslance. Těmi pány jsme dnes my, pitomci budeme až zítra. Sledujíc srdnatý boj o naše lepší příští, kdy je využívána ta nejzákeřnější munice k převýšení soupeře jeho ponížením místo argumenty.
Aleš Kubíček
Bratříčku zavírej vrátka
Tato noc sic bude krátká, ale berme to s humorem. Za minulého režimu byl vtip, že Rusové mají dvě armády, bojovnou a válečnou. Válečná se válí v Československu, bojovná se bojí u čínských hranic. Amíci to vylepšili, ti mají tři.
Aleš Kubíček
15. březen - den mediálního ticha
Ač jsou jiná data připomínána s velkou urputností, tohle datum z titulu politické korektnosti je potřeba z historie vymazat, alespoň dle chování oficiálních sdělovadel.
Aleš Kubíček
Do mrtvol se nekope
Přeli se ptáci, kdo vyletí výš. A začal vrabec na 10 metrech, překonala jej vlaštovka s 50, potom skřivan stovkou. Poslední vyletěl orel až do výšky 500 m, ale měl mezi křídly schovaného malého ptáčka, přidal 5, já jsem král!
Aleš Kubíček
Marine aneb co nevidíme, neexistuje
Holokaust dokáže popírat buď ignorant, nebo provokatér, přestože o něm spojenci věděli daleko dříve, pravda byla tak děsivá, že mu nemohli uvěřit a řešili jej daleko později. Jeho následky byly zřejmé každému.
Aleš Kubíček
Šmejdi už se přesunuli na Heureku
Mám Heureku rád. Člověk si sice na zboží nemůže sáhnout, ale dostatečně prohlédnout a pobrat informace. V teple domova si pak vybere prodejce.
Aleš Kubíček
Udiskriminovavší se
Ten titulek jsem si půjčil od Majakovského "Prozasedavšijesja" a protože nás dnes víc než porady sužuje diskriminace, tak jsem si jej upravil.
Aleš Kubíček
Tak mne napadlo
Tedy mělo to napadnout zodpovědné politiky napříč Evropou, rychlé řešení uprchlické krize, aby byl konečně klid.
Aleš Kubíček
Máme vás na háku – plaťte
Útoky na naše peněženky jdou ze všech stran a jediná obrana je nakupovat levněji. Fakt je, že peníze se nejvíce rozházejí placením.
Aleš Kubíček
Železná posedlost Českem
Dnes je snadnější být gayem, Rómem... než Moravanem. Aneb Česko je stejně blbé, jak Americko.
Aleš Kubíček
Já měl nehodu
Pojišťovna mne vyplatila po 7 měsících - no fakt, nekecám. Denně jsme účastníky reklamní masáže, jak jde všechno skvěle a hladce, naštěstí nejsme denně účastníky nehody - a s tím se počítá.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1332x