Dokud nás smrt nerozdělí

Vlastně jsem se nechtěl vyjadřovat k Brexitu, stejně jako je člověk zdrženlivý v případě rozvodu svých přátel, protože mnohdy se pohnutek nedopídí. Ale když se k odchodu Británie z EU vyjádřil i François Hollande, tak může každý.

Tento empatický politik, který bravurně zvládá nálady a potřeby Francouzů, nyní oznamuje Britům, že je bude odchod bolet. Celé mi to připadne, jako chování zhrzené manželky, která cítí potřebu to svému ex pořádně osolit. Emoce sílí, když se rozhoduje, která strana má vytisknout více platidla pro vyrovnání alimentů, jakoby se dělily kontinenty. Osiřelá Evropa se bojí, kdo bude následovat tohoto příkladu, až je to komické. Skoro mi to připomíná úsměvnou vizi roku 2020, kdy Ukrajina vstoupila do EU a tam už nikdo není.

Každý má potřebu to řešit až to připomíná zmatení jazyků. Ostatně je otázkou, jestli bude ještě angličtina jednacím jazykem, až předsedu Evropské rady přejmenovali na Taska, myslel jsem, že jsem se přeslechl v interview 24 v čase 13:30 z úst politologa, tentokrát ne moderátorky, jak dokázala dříve čokoládová princezna ještě v době, když byl jen premiérem, ale u té je horlivost známa, když si jela před časem pošpitat do Londýna s pussynkama neznaje slovo rusky a ony zase ne anglicky.

Rozvod od stolu i lože je vždy silný zásah do chodu rodiny, ale jen pragmatičtí jedinci jsou schopni domluvit se, jak dále žít vedle sebe, když ne spolu, ale rozhodně není dobře, když jim do toho někdo kecá.