Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Srpen 68 a smutný konec jedné lásky

21. 08. 2016 15:33:45
V souvislosti s tímto datem se stále častěji objevují jen vzpomínky expresivně naladěné na tuto smutnou událost našich dějin, ale poněkud chybí vhled, jak jsme tehdy vlastně žili.

A protože optimismus předcházející tomuto datu jsem prožíval naplněn i normálními starostmi, chci se o svůj příběh podělit.

"Pražské jaro" byla už spíše mediální bublina, ale skutečné uvolnění předcházelo dobré tři čtyři roky zpět. A ty jsem prožíval na prázdninách v SRN /moje rodina pocházela z odsunu a měl jsem tam tudíž spoustu příbuzných/. Rok 68 jsem tedy vynechal a odjel jsem do Varšavy, kde jsem měl známost, se kterou jsem si již dva roky dopisoval. Fakt je, že moje přítomnost v Polsku byla určitou atrakcí pro ty, co sledovali vývoj u nás, ale já měl jiné starosti.

Tak se stalo 14.7.68, já byl v łazienkovském parku, za zády pomník Chopina, při pohledu na ministerstvo zahraničí nebývalý ruch, jedna Čajka za druhou (i Brežněva jsem měl "na dostřel", ale tehdy nebyly bezpečnostní předpisy zdaleka takové, jako dnes). Byla to schůzka o nás bez nás, ale já tam byl, v kraťasech a vietnamkách a po svém boku jsem měl krásnou Varšavanku. Jako kuriozitu jsme brali, že když jsem psal domů do Brna, tak na obálce byla razítka Warszawa - Berlin - Praha. Závod míru se v ten měsíc určitě nekonal, ale kontroly ano.

Bydlel jsem u Iwony až do poloviny srpna a když jsem se 19. vracel domů, byl podivný hukot na hranicích, kde jsme se zdrželi přes hodinu, ale pořád jsem tomu nevěnoval pozornost, až když následovala příští noc. Máti nás probudila po telefonátu v půl čtvrté ráno slovy "Ty k.. nás obsadily" (vím, že bych mohl ten expresívní výraz napsat, protože odpovídal tehdejší atmosféře, ale já jej nepoužívám, ač se dostal i do názvu filmu). Byli jsme tou zprávou tak vyvedeni nebo spíše ztuhlí, že jsem se chtěl přesvědčit na vlastní oči, protože jsme bydleli u kasáren, když jsem je uviděl. Ještě zblblý z té jazykové proměny jsem na jednoho vybafl "Skąd Ty jesteś?". Nevím, kdo byl víc překvapený, když jsem si svoji chybu uvědomil a on odpověděl rovněž polsky "Ja jestem z Litwy." To byl můj první okupant.

Následovaly překotné události jako nakupování, ale hlavně, protože matka pracovala v tiskárně a rotačky jely naplno, tak jsem se zapojil do distribuce letáků. Měl jsem dokonce takovou drzost, že jsem vlezl do obležené vojenské akademie a tam rozdával poctivě sovětským vojákům. Celkem mi to šlo, až v prvním patře jsem se znelíbil nějakému oficírovi, kterému jeden nestačil a když ani další, vrazil jsem mu do ruky celý pakl a protože umím běhat přes čtyři schody, v mžiku jsem byl venku, kde mne pohltil dav. Od té doby jsem si začal dávat pozor i na ulici a letáky raději vyhazoval z jedoucí tramvaje. Ano, viděl jsem skupinu mladých, kteří se postavili s praporem do cesty tanku jedoucímu po Leninové, ale nervy se udržely na obou stranách, tak to bylo podstatně klidnější, než co následovalo o rok později.

Po prázdninách jsem jel do Mariánek a nějaký Polák v Praze na nádraží po mně mámil pas (s ještě platným vízem do NSR), ale nepochodil. Následně jsem byl ale ve vlaku vyveden cestujícím v kupé ze své naivity, že si vyvzdorujem změnu, na to probuzení do nové "reality" nezapomenu.

Ptáte se, jak to dopadlo s onou polskou dívkou? Iwonu už jsem nikdy neviděl, protože pošta přestala chodit i přes Berlín, nejspíš ji stopili již v Praze.

Autor: Aleš Kubíček | neděle 21.8.2016 15:33 | karma článku: 11.36 | přečteno: 522x

Další články blogera

Aleš Kubíček

Lumpe Trumpe ukaž daně

Zatímco u nás pomalu znějí řehtačky, nesmíme se nechat připravit o jiný lomoz, pravidelný příděl Sorosových sirotků. To jsou teprve ty správný velikonoce.

16.4.2017 v 12:11 | Karma článku: 14.37 | Přečteno: 573 | Diskuse

Aleš Kubíček

Bratříčku zavírej vrátka

Tato noc sic bude krátká, ale berme to s humorem. Za minulého režimu byl vtip, že Rusové mají dvě armády, bojovnou a válečnou. Válečná se válí v Československu, bojovná se bojí u čínských hranic. Amíci to vylepšili, ti mají tři.

25.3.2017 v 20:00 | Karma článku: 32.95 | Přečteno: 1832 | Diskuse

Aleš Kubíček

15. březen - den mediálního ticha

Ač jsou jiná data připomínána s velkou urputností, tohle datum z titulu politické korektnosti je potřeba z historie vymazat, alespoň dle chování oficiálních sdělovadel.

15.3.2017 v 11:00 | Karma článku: 45.14 | Přečteno: 4091 | Diskuse

Aleš Kubíček

Do mrtvol se nekope

Přeli se ptáci, kdo vyletí výš. A začal vrabec na 10 metrech, překonala jej vlaštovka s 50, potom skřivan stovkou. Poslední vyletěl orel až do výšky 500 m, ale měl mezi křídly schovaného malého ptáčka, přidal 5, já jsem král!

10.3.2017 v 11:00 | Karma článku: 18.65 | Přečteno: 856 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Gayer

Vlevo Putin, vpravo Donald

Jaký by to byl život bez přátel? Pochopitelně myslím ty "opravdové", kteří ví nejlíp, co právě potřebujeme, jak máte žít a co nedělat. A ti udělají opravdu všechno pro to, abychom byli šťastní. Za každou cenu....!

23.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Pavel Vávra

Paralela s úpadkem starého Říma??

Národu místo odměrek obilí rozdělujeme štědré sociální dávky a jsme v situaci že za to už ani není vděčný. Je ukřivděný že je to málo.Namísto amfiteátru plného brutality nabízíme televizi. Brutalita sice až domů, ovšem až po 22h.

23.7.2017 v 12:08 | Karma článku: 27.88 | Přečteno: 624 | Diskuse

Jiří Turner

Ortodoxní muslimové jako Svědci Jehovovi

U nás prý žije 22 tisíc muslimů, při sčítání obyvatel se však k islámu hlásilo jen 3400 jedinců. Představa o nich bývá dost vzdálena realitě. Nechodí do mešity, často pijí alkohol, mají rádi psi a někteří propadli vepřové pečeni.

23.7.2017 v 9:37 | Karma článku: 7.62 | Přečteno: 629 | Diskuse

Zdenek Horner

Svět podle Daliborka po projekci

Se směsicí zvědavosti i obav jsem vyrazil do kina na inkriminovaný reality document. Peripetie filmu jsou již dostatečně známy. Zaměřil jsem se spíše na hlubší otázky, které „artefakt“ klade a na souvislosti s @Matějem Fedora Gála

23.7.2017 v 3:41 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 1222 | Diskuse

Pavel Bacík

Myšlenky ze záhrobí

Když jsem byl malý , pracovala matka jako pečovatelka.Po návratu ze školy jsem jí chodíval pomáhat. Většinou mi při tom Ti moji "adoptivní" prarodiče vyprávěli, co zažili a co si myslí že je v životě nej......

22.7.2017 v 23:16 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 393 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1313

Jsem bývalý kantor, trochu tolerantní pedant.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.